vydáno: 14.03.2013, 09:32 | aktualizace: 14.03.2013 09:34
Brno - Justice může při soudní úpravě styku mezi rodičem a dítětem určit kromě osobního kontaktu také pravidelnou komunikaci prostřednictvím e-mailu, mobilního telefonu nebo sociálních sítí. V novém sjednocujícím stanovisku to uvedl Nejvyšší soud (NS). Cílem je zabezpečit udržení rodinných vazeb dítěte s rodičem, který nemá potomka ve své péči, řekl ČTK mluvčí soudu Petr Knötig.
"V praxi půjde o případy, kdy osobní styk není možný, například pro značnou geografickou vzdálenost, pro nemoc, pro výkon trestu odnětí svobody a tak dále. V těchto a podobných případech by soudy měly zvažovat nepřímý styk namísto osobního styku nebo vedle něj," uvedl Knötig. Stanovisko se výslovně zmiňuje o komunikačním programu skype, který umožňuje například videohovory přes internet, nebo sociální síti facebook.
Justice dosud v této otázce nebyla jednotná, různé soudy rozhodovaly v podobných případech protichůdně. Cílem stanoviska Nejvyššího soudu, které schválilo jeho občanskoprávní a obchodní kolegium, je sjednotit rozkolísanou praxi.
Nejvyšší soud konkrétně vycházel z případu u liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tamní soud řešil případ nezletilé dívky, kterou měla v péči její matka a osobní styk s otcem nebyl možný. Proto soud uložil matce povinnost umožnit pravidelnou komunikaci prostřednictvím počítače a telefonu.
Matka měla zajistit přítomnost dívky u počítače a mobilu v dobu určenou soudem. Otec podle soudního rozhodnutí mohl dceři každý lichý týden zaslat jeden e-mail, matka pak musela zajistit přečtení zprávy a následnou odpověď. Soudní rozhodnutí také umožnilo otci zavolat dívce každý sudý kalendářní týden ve stanovenou dobu na matčin mobil.
Podle rozsudku technický pokrok umožnil nové formy komunikace, které lidé běžně využívají a v odůvodněných případech se mohou uplatnit i při úpravě styku mezi dítětem a některým z rodičů. Nejvyšší soud povýšil právní názor obsažený v libereckém verdiktu na sjednocující stanovisko, které je závazné pro všechny soudy.
Autor:
ČTK
www.ctk.cz
Článok zverejnený na:
Bratislavská vysoká škola práva, Fakulta práva, Bratislava
Abstrakt
Príspevok je zameraný na nové prostriedky vymožiteľnosti práva na stretávanie s dieťaťom tak, ako ich pozná viacero medzinárodných prameňov práva, predovšetkým Dohovor o styku s dieťaťom z Vilnjusu, ku ktorému však do súčasnej doby Slovenská republika nepristúpila. V tomto znení príspevok poskytuje pohľad de lege ferenda, čo za súčasného právneho stavu môže napomôcť odbornej - právnej, ale i psychologickej diskusii.
Kľúčové slová: právo na stretávanie, styk s dieťaťom, vymožiteľnosť práva na stretávanie, ochrana práv rodiča, práva dieťaťa a ich ochrana
Vittorio Vezzetti, dětský lékař ASL Varese, vědecký ředitel Italské národní asociace rodinných poradců
Pediatria - preventiva & sociale 3/2012, věstník Italské společnosti preventivní a sociální pediatrie
Úvod:
V únoru 2006, po intenzivních a dlouhých rozhovorech italský parlament schválil zákon 54/06 o střídavé výchově. Zákon byl původně považován za skutečný krok kupředu v ochraně dětství a jako splnění závazku vůči mezinárodní úmluvě z New Yorku. Uplynulo 6 let a ve věci práva nezletilých na oba dva rodiče se tento zákon projevil jako nedostatečný a to tak, že Parlamentu bylo předloženo 6 různých návrhů na jeho změnu. Senátorka Emauela Baio - komise pro dětství - píše v úvodu knihy Ve jménu dětství: “Pro toho, kdo jako já hluboce věřil v zákon o střídavé péči, kdo se podílel na jeho schválení v roce 2006 na konci XIV. vládního období, je o to bolestnější přiznat toto selhání”.
Ještě dnes se může stát rodiči, který žádá soud o možnost přenocování dítěte u něj stejně tak jako u druhého rodiče, že mu budou uznány 2 přenocování v měsíci s motivací “střídavá výchova nemá jako důsledek stejně dlouhý pobyt u obou rodičů” – soud ve Florencii, rozsudek č. 2433/11, nebo “Nezdá se mi, že by mohl být uskutečněn zájem dítěte tím, že bude mít dvojí bydliště. Dítě tak představuje jakousi sumu hodin, kterou si rodiče musí rovně rozdělit” a nebo: “soud z hlediska vlastního práva a kontinuity nesdílí fragmentaci, která nutí nezletilého, aby se přesouval každých pár dní a považuje toto za nebezpečně destabilizující“ – rozsudek č. 3053/2007 soud ve Varese, duben 2007, Girgetti, Paganii, Leotta.
Výsledek tohoto postoje kulturně jednorodičovského, priority dané stabilitě bydliště na místo citů a vztahů a selhání soudnictví ve vztahu respektování vlastních rozhodnutí je, že 25 000 italských nezletilých /přibližně každé třetí/ ztrácí podle ISTAT – italského statistického institutu, kontakt s jedním z rodičů po jejich rozchodu s vážnými důsledky jak v termínech biomedicíny, tak v termínech sociálních. V oblasti biomedicíny je znám důležitý vliv citové deprivace a citového stresu v oblasti neurologické a psychologické. Studijní skupina Battaglia /bitva/ prokázala, že děti s genetickou predispozicí vystavené traumatu rozchodu rodičů v raném věku – smutek a těžké manželské rozchody - jsou vystaveny riziku, že jako dospělí budou trpět panickou poruchou /krizemi paniky/ v důsledku modifikačního vlivu stresu na mozková centra dýchání, zatímco Anna Sarcadi a kolegové zdůrazňují, jak intenzivní účast otce na výchově a péči v období společného soužití ovlivňuje pozitivně vývoj potomků. Vědci zpětně analyzovali 24 dlouhodobých studií ze 4 kontinentů, které se týkaly 22 300 nezletilých. Výsledkem je, že účast otce zlepšuje kognitivní vývoj, redukuje psychické problémy u mladých žen, kriminalitu mladistvých a tzv. problémy chování. Citový stres a citová deprivace mohou ovlivnit dokonce hormonální vývoj jako například “psychosociální nanismus /zakrslost/” a změny sekrece oxitocínu a vasopresínu, dále pak změny chromosomů. Jedna vědecká studie publikovaná v Psychosomatic Medicine prokázala, jak zneužití nebo nedostatek citu ovlivňuje délku telomerů /oblast chromozómu/ a produkci pro – zánětlivých látek, dále zvyšuje citlivost ke stresujícím faktorům v životě dospělého s vyšším rizikem psychiatrických problémů. V sociální oblasti ovlivňuje nechtěná těhotenství, kuřáctví, alkoholizmus, špatné školní výsledky.
Pisatel článku byl víc než jednou přítomen při slyšeních u komise spravedlnosti italského senátu, a může konstatovat, že jedním z hlavních důvodů třenic mezi různými účastníky je právě model, který může představovat jakýsi zlatý standard pro dosažení zájmu nezletilého. Řečeno zjednodušeně, existují dva myšlenkové proudy: jeden, podle kterého je třeba dát přednost sídlu citů a stabilitě bydliště na úkor kvantitativního vztahu s druhým rodičem, prosazovaný převážně advokáty a soudy. Druhý, který chce privilegovat kontinuitu vztahů a stabilitu citů na úkor stability bydliště, prosazovaný vědci.
Príspevok z konferencie Pastorácia rozvedených, ktorú usporiadalo Centrum pomoci pre rodinu v Trnave dňa 5.4.2011 v Ivanke pri Dunaji
Milada Harineková
Filozofická fakulta
Trnavská univerzita v Trnave
Abstrakt
Rozvod rodičov nepriaznivo determinuje vyvíjajúcu sa štruktúru osobnosti dieťaťa. Svedčí o tom dostatok publikovaných odkazov. Prezentujeme výsledky výskumu, v ktorom sme porovnávali deti rozvedených rodičov (RR) a deti z úplných rodín (UR) v sledovaných psychologických parametroch: emocionalita, sociabilita, motivačná úroveň, školská výkonnosť. Počet detí z RR 126, kontrolná skupina UR 78, vo veku 8-14 rokov. Ukázali sa signifikantné rozdiely u 60% detí znevýhodnených RR- ako príznačné sme zistili: úzkostnosť, emocionálnu instabilitu, neistotu, napätie, dispozície k neurotizmu, problémové citové väzby k rodičom, frustračné tendencie, poruchy sociability, agresívnosť, impulzívnosť v správaní. Možno hovoriť o rozvodových poruchách osobnosti.
Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislave, Katedra sociálnej práce
Diplomová práca sa zaoberá problematikou rozpadu, rozvodu manželstva a rozvodovej a porozvodovej starostlivosti detí. Jednou z možností porozvodovej starostlivosti detí je striedavá osobná starostlivosť alebo spoločná starostlivosť. Snažili sme sa vyzdvihnúť dôležitosť striedavej starostlivosti a vysvetliť, za akých podmienok je striedavá starostlivosť pre deti prínosom a naopak v akej situácii mu skôr ublíži. Podrobnejšie sme sa zaoberali mediáciou ako jednou z metód sociálnej práce, ktorá je alternatívou práve pri riešení rozvodových konfliktov. Práca je rozdelená na teoretickú a empirickú časť. Obsahuje štyri kapitoly. V teoretickej časti sa zaoberáme vymedzením základných pojmov ako je rozvod, striedavá osobná starostlivosť, syndróm zavrhnutého rodiča, ale najmä sociálnou prácou s rodinou v procese rozvodu, kompetenciami sociálneho pracovníka a jeho metódami pri práci s rodinou v procese rozvodu. V empirickej časti sme sa zamerali na problémy súvisiace s rozvodovou a porozvodovou starostlivosťou detí, zisťovali sme informovanosť a záujem o striedavú osobnú starostlivosť i názory na danú problematiku. Na základe výsledkov prieskumu sme vypracovali odporúčania a návrhy pre prax.
Tu si môžete prečítať teoretickú časť diplomovej práce a tu prieskumnú časť diplomovej práce od Moniky Šulekovej.
PhDr. Eduard Bakalář, PhDr. Jarmila Klégrová
(časopis Právo a rodina, č. 5/2000 v Českej republike)
V advokátskej a súdnej praxi sa pomerne často stretávame so zákonmi, predpismi či smernicami, ktoré sa týkajú maloletých: ich situácie, ich ďalšieho života, ich ochrany apod. Maloletými sa napr. zaoberá:
- Zákon o rodine (výchova detí, rozvod, rodičovská zodpovednosť, výživa, osvojenie, pestúnska starostlivosť, ústavná výchova, ochranná výchova atď.)
- Trestný zákon (opustenie dieťaťa, zanedbanie povinnej výživy, týranie zverenej osoby, únos, obchodovanie s deťmi, ohrozovanie mravnej výchovy mládeže, podávanie alkoholických nápojov mládeži, pohlavné zneužívanie atď.)
- Zákonník práce (pracovné podmienky mladistvých)
- Zákon o sociálnom zabezpečení (pomoc rodinám s deťmi, zaopatrovací príspevok, sirotský dôchodok)
- Školský zákon
- Zákon o zdravotnej starostlivosti
a aj iné úradné opatrenia.
Texty jednotlivých zákonov sú pomerne dobre prepracované, pokiaľ sa zaoberajú vonkajšími, faktickými stránkami veci, napr. kam bude dieťa umiestnené, s ktorým rodičom zostane dieťa v domácnosti po rozvode, či je dostatočný príspevok na výživu apod.
Omnoho menej je v zákonoch písané o detskom svete, detských potrebách, či o predpokladoch zdravého vývoja dieťaťa. O tých by sme mali byť, pri jednaniach o dieťati a pri rozhodovaniach o dôležitých aspektoch jeho ďalšieho života, dobre informovaní. Ale aj to by bylo málo. Predpokladom kvalifikovaných rozhodnutí je ich rešpektovanie a ohľad na ne (napr. pri zverovaní do výchovy u ktorého z rodičov budú tieto potreby viac saturované apod.). Hovoríme teraz nielen do radov advokátov a sudcov a sociálnych pracovníkov, ale tiež do svojich vlastných, teda k psychológom a psychiatrom, najmä však k súdnym znalcom.